Valnoha - umělecké brašnářství. Ruční zdobení kůže rytím a ražbou.

Keltské motivy zdobení kůže rytím a ražbou.

Následující řádky jsou určeny pro ty, které by zajímalo, kde se tento styl zdobení vzal.

Keltové v době své největší expanze prošli velký kus tehdejšího známého světa. Samozřejmě i čile obchodovali. A právě díky importu obchodníků, kteří dováželi luxusní zboží etruského a řeckého původu, se místní řemeslníci snažili tyto věci napodobovat. Jejich tvůrčí nadšení se zúročilo. Dosvědčuje to řada nálezů, které prokazují vzestupný vývoj. Takto asi vznikl starolaténský umělecký styl. Ten se rozvíjel rovnoměrně na celém keltském území - od Francie až po Čechy. Zpočátku šlo opravdu jen o napodobeniny importů - etruských, řeckých, a někdy snad ještě vzdálenějších: z Egypta a Persie.

Velice záhy se však začala uplatňovat samostatná tvůrčí invence, protože výtvarná fantazie bývala součástí keltského světa pohádek. Halštatský geometrický sloh se změnil v podivuhodné starolaténské umění s jeho lidskými, zvířecími a rostlinnými motivy. Zvláštní obličeje, fantaskní podoby, kdy nerozeznáme, zda na nás hledí obličej člověka nebo zvířete. Příznačné jsou vyboulené, dokořán otevřené oči. Šlo o umělecky náročnou výzdobu, o práci pro přepychové dvorské prostředí.

Keltský svět zanikl - ve střední Evropě po marném odporu proti germánskému přílivu, na západě pak pod tlakem římského impéria. Jedním z mála míst, kam se nedostala noha římského vojáka, ani germánského barbara, bylo Irsko a Skotsko. Křesťanství však proniklo na irský ostrov velice záhy - už před rokem 400 n.l. Legendárním se stal biskup Patrik (385 - 461 n.l.)

Pro ostrov, který neměl města, se staly středisky kultury kláštery. Bylo v nich zapsáno veliké množství původních keltských pověstí a obyčejů. Rozvíjelo se tu také dál keltské výtvarné umění - knižní malba, umělecká řemesla a stavitelství. Proto není divu, že s irsko-skotskými misiemi na pevninu docházelo i k návratu keltského umění. Tyto vlivy dosáhly i na Moravu - ještě před rozvojem Velkomoravské říše.

V této souvislosti se mluví o novokeltském uměleckém stylu, který je jasným pokračováním starého keltského umění. Nezpochybnitelnou návaznost dokládají spirálovité křivky vytvářející dekor složený z různě se proplétajících závitnic, spirál, kruhů a čar. Toto dosáhlo vrcholu v 8. stol. Hlavním znakem je snaha o čirou abstrakci - geometrický ornament. Dokonce i figurální motivy podléhají výrazné stylizaci.